Charakteristika plemene

Obliba rhodéského ridgebacka stoupá po celém světě. Mnoho lidí je přitahováno zvláštním poznávacím znakem plemene, ridgem. Je to hřeben srsti uprostřed zad rostoucí směrem k hlavě. Zde se chlupy otáčejí a rostou normálním směrem, u vrcholu ridge tvoří dvě "korunky", víry v srsti. Existují také vějířky kolem korun.

Tito psi nejsou sladcí labradoři nebo kokršpanělové, ani oddaní pracovní psi jako němečtí ovčáci nebo dobrmani. Rhodéští ridgebackové jsou vysoce inteligentní psi schopní řešit problémy a nadaní dlouhou pamětí. Jsou mimořádně oddaní své rodině a nemusíte je cvičit na obranu. Potřebují majitele, kteří jsou odhodlaní vyžadovat stálou, důslednou disciplínu slušným způsobem. Musí s tím začít hned, jak si štěně přinesou domů.

I když rhodéský ridgeback nepůsobí tak masivně jako rotvajler, je to mimořádně silný pes s velmi tuhou svalovinou. Množství tuku po těle je mimořádně malé jako u typických chrtů. Dá se říct, že rhodéský ridgeback dokonale "klame tělem". Dokud se nepokusíte udržet rozčileného dospělého ridgebacka, nebudete mít skutečnou představu o tom, jak je silný.

Bez ohledu na to, že se pro toto plemeno běžně používá pojmenován "lví pes", rhodéští ridgebackové jen zřídka lovili lvy. Kdž lev obtěžoval pasoucí se dobytek, byla vynikající obratnost a nebojácnost rhodéského ridgebacka využívána k tomu, aby jednotlivého lva vypátral a držel ho v úzkých. Jakmile dorazili lovci, psi často pomáhali otočit lva tak, aby byl výstřel jistý. Pomalí, nebo nezkušení psi, byli často poranění nebo zabití lvem. Navzdory oblíbené pověře ridgebackové lvy nezabíjeli, dokonce ani ve smečce.

Tradičním úkolem rhodéských ridgebacků na jihoafrických farmách bylo odhánět predátory, chránit dům, pást dobytek a případně, když to bylo zapotřebí, tak lovit. Ve skutečnosti, ale lovili jen někdy. Když byli správně vycvičení, byli z nich dobří psi na ptáky, spíše plašili, než vystavovali. Někteří rhodéští ridgebackové budou aportovat, ale né všichni. Někteří budou donášet zvěř i z vody, protože jsou výborní plavci. Ridgebackové jsou často používáni k plašení a přinášení malé zvěře. V dávných dobách byli používáni jako honiči. K honu byli používáni tři psi, jeden hnal zvěř a dva běželi po stranách. Když se antilopa obrátila, psi na křídlech ji nedovolili utéci, nebo ji zachytili. Pracovali jako tým, snažili se zvěř chytit a strhnout. Jsou vybaveni jak velkou rychlostí, tak vytrvalostí. Štvanice může trvat dlouho, ale ridgebackové dávají přednost krátkým honičkám. Mají silně vyvinut lovecký pud, což ve volné přírodě může znamenat problém, pokud nemáte psa řádně vycvičeného. Ve městě považují kočky a veverky za opravdovou kořist. Jakmile ridgeback štve, nebere ohled na auta, což stálo mnoho psů život. Oplocená zahrada je nutnost, stejně jako výcvik.

Zdroj: Ann Chamberlainová – Rhodéský ridgeback