Naše britské kočičky Adélka a Timon

Adélka *3.10.2001   - † 20.10.2016

Timonek *jaro 2005 - † 15.10.2018

V naší domácnosti se 15 let pohybovala britská modrá kočka Adélka, která se narodila 30.10.2001 a jeli jsme si pro ni na vánoce 2001 až do Bruntálu. Byla to nádherná modrošedá kočka a po té, co měla v 1,5 roce 3 koťátka, jsme jí nechali vykastrovat. Adélka byla neuvěřitelně mazlivá, milá a hodná..no spíš bych řekla, že byla naprostý flegmatik. Nedokázalo ji rozhodit snad nic na světě, ani cizí pes, když k nám přišel, nebo návštěva. Té se pravidelně stlala hned na klín. Ze všeho nejvíc milovala jídlo…pro to by myslím udělala cokoliv. Taky vážila krásných 7 kg a po celý svůj život byla naprosto zdravá!! U veterináře byla jen, když ji kastrovali a pak když jsme ji nechali v úctyhodném věku skoro 15-ti let odejít.

Protože jsme často jezdívali mimo domov a Adélka zůstávala přes víkendy sama doma a bylo jí smutno, tak jsme jí v zimě roku 2005 pořídili kočičího kamaráda, tehdy už půl ročního britského černě tečkovaného kocourka Tima. Tima mi dovezla majitelka domů a narodil se kousek od Žďáru n.S. v chovatelské stanici koček The Fallingstar ve Vojnově Městci. Timovo papírové jméno je Johny Deep The Fallingstar. Moc se nám nelíbilo a protože v té době měli naše děti oblíbený film Lví král a v něm postavy surikaty Timona a prasete Pumby, začali mu říkat Tim!!

Tim byl naprostý opak Adélky. Byl plachý, moc se nemazlil, ale když měl náladu, tak i on se přišel pomuchlat. Byl taky docela vybíravý v jídle a tím naprosto vytáčel mě, jeho paničku, protože jedl snad každé jídlo na 3x, než sežral svoji porci!! Byl také pěkný provokatér a tak občas s Adélou lítali po celém bytě a jejich bitky byly lepší než televize.

Adélka měla jedenkrát koťátka…2 kocourky a 1 kočičku. Chtěli jsme to vyzkoušet, ale po té, co se koťata rozutekla ke svým novým páníčkům, se Áďa zbláznila a skoro dva měsíce v tahu mrouskala. To už bylo i na nás moc a pro zachování dobrých sousedských vztahů, protože v paneláku je prostě vše slyšet a kór v noci, jsme ji nechali vykastrovat. Ale jako zkušenost to bylo super. Největší srandu jsme zažívali, když koťata pořád někam schovávala a já je hledala. Jednou jsem si už myslela, že je snad ani nenajdu. Překvapilo mě, jak silný ochranitelský pud kočky mají. Doma jim nic nehrozilo a přesto je pravidelně stěhovala, pro ni, na bezpečnější místo…třeba do koupelny na dno košíků, kde jsem měla hadry na prach, do šuplíku pod postel u dětí v pokojíčku, apod……ještě, že jsme měli pračku s horním plněním…myslím, že by skončila schovaná i v bubnu pračky. 

Také NIKDY NEZAPOMENEME!